Jednoho dne asi ve tři hodiny ráno se Mildred probudila ve svém pokoji a hlasitě vyjekla. Zdál se jí totiž příšerný sen, který se jí v životě nikdy nezdál. Sotva se vzpamatovala, začala hned pátrat v paměti, jaký sen se jí vlastně zdál. Na svůj sen si však nevzpomněla. Potom však začala uvažovat o tom, proč tedy tak vyjekla, když už ani neví, jaký sen se jí zdál. Pak svůj sen však pustila z hlavy a raději se šla podívat, jestli náhodou neprobudila Maud.
Otevřela dveře a potichu nakoukla do vedlejšího pokoje své nejlepší kamarádky. Maud však spala jako dudek. Vlastně i trochu pochrupovala, což pro ni bylo velice neobvyklé.
Mildred už chtěla jít zpátky, když ji však najednou zastihlo těžko pochopitelné překvapení. Maud najednou seděla na posteli. Vůbec nevypadala ospale, naopak, vypadala, jako kdyby nespala víc než tři týdny.
Mildred: Maud, ty už jsi vzhůru?
Maud: A proč bych spala? Jsou přece čtyři hodiny odpoledne.
Mildred překvapeně otevřela ústa.
Mildred: Ale co to povídáš? Vždyť ještě nejsou ani čtyři hodiny ráno, jakpak by mohly být už čtyři hodiny odpoledne? Vždyť jsou přece tři hodiny ráno!
Maud: To není pravda, abys věděla! Chyběla jsi při každé hodině! Metla je proto strašně rozčilená!
Mildred: A proč jsi mě neomluvila!
Maud: Já nejsem tvoje chůva! Nejsem tady od toho, abych jako pomatená běžela od učebny k učebně a kontrolovala, jestli náhodou někde nechybíš!
Mildred: ale Maud, já... Hele, něco se s tebou děje! Nezotřočil tě náhodou zase Bonzo?
Maud: Mě žádný hloupý Bonzo nezotročil! Možná zotročil leda tak tebe, protože ty nejsi normální! S tebou se něco děje!
Mildred: Ale Maud, vždyť jsi má nejlepší kamarádka!
Maud: To js právě na omylu! Tvoje nejlepší přítelkyně je teď Ethel, i když se ti pořád posmívá! Všichni ostatní tě totiž nenávidí mnohem víc, než Ethel, a já, já patřím k nim! My ostatní tě totiž nenávidíme mnohem více!
Mildred: To přece není pravda!
Maud: A je!!!
Mildred: A není!!!
Maud: A je!!!
Mildred: A není!!!
Maud: Hele, Virválová, já nemám chuť se s tebou hádat! Běž si klidně stěžovat za Krákavou, hlavně mi už dej konečně pokoj!
Mildred se tedy rozloučila, Maud na ní však jen vyplázla jazyk, ale to už Mildred klepala na dveře ředitelny. Slečna Krákavá však byla stejně protivná a divná, a když se jí Midred ptala, jestli to vůbec je ona a není to náhodou opět Agáta Krákavá, slečna Krákavá ji vyhodila před dveře a dveře zamkla. Mildred chtěla jít raději do svého pokoje, ale to na ni ještě slečna Krákavá zakřičela, ať si jde ještě za Metlovou.
Mildred tedy šla k pracovně slečny Metlové a řekla si, že se raději podívá klíčovou dírkou, jestli se se slečnou Metlovou náhodou taky něco neděje. Mildred se koukla do klíčové dírky, jenže najednou uslyšela zasyčení a klíčovou dírkou něco prolétlo. Byly to blesky, vyčarované blesky, které se změnily v plameny a ty plameny mířily Mildred rovnou do očí. Mildred byla bezbranná. Netušila, co se děje, netušila, kde je, netušila vůbec nic. Chvíli jen přemýšlela, jestli na ni ty plameny nevyslala Metla, ale o tomhle pochybovala. Mildred však najednou nic neviděla, jen najednou padala a padala a padala a padala...
Najednou se ozval známý hlas: Mili, už nespi! Mili, jsi vzhůru???
Maud Měsíčková seděla na posteli vedle Mildred. Mildred zamhouřila očima.
Mildred: Ach, ahoj, Maud. To bylo hrozné. Myslela jsem si, že už jsem vzhůru, a přitom jsem stále spala. Kdybys jen věděla, jaký se mi zdál sen!
Maud: Ale vždyť já to vím! A nejsem jediná, kdo to ví! Ví to všichni!
Mildred: Vážně? Jak to?
Maud: Vždyť jsi nám to sama pověděla! Asi před hodinou jsem tě přišla vzbudit, ale ty sis mě vůbec nevšímala, najednou sis stoupla, samozřejmě se zavřenýma očima, a najednou jsi něco říkala. Pak jsi otevřela dveře, a šlas do mého pokoje. Tam sis taky něco říkala. Pak jsi chodila po celé Akademii! Krákavá i Metla tě taky potkaly, ale ty jsi šla klidně dál, a stále tě nešlo vzbudit. Chtěla jsem na tebe vylít vodu, aby ses probrala, jenže tys byla pryč! Došlas do svého pokoje, a až tady jsem tě mohla vzbudit! Pěkně jsi nás vyčerpala! Opravdu! Ale co, hlavně, že jsi živá...
Mildred si oddychla. Takhle velkou úlevu už dlouho nepotkala.
Maud na mildred chvíli koukala a řekla ji: Dnes vlastně bude shromáždění ve Velkém sále! Půjdeš se mnou?
Mildred přikývla, a tak šli. Učitelky a ostatní žákyně už byly ve velkém sále, a když tam Mildred a Maud došly, slečna Krákavá řekla: No, to je dost! Tak jak ses vyspala, Mildred? Už nespíš?
Mildred zakroutila hlavou a šla se posadit.
Slečna Krákavá začala s oznámením: Dnes bych Vám ráda oznámila, děvčata, že jsme se dnes docela vyčerpali! A proto na přání slečny Rozverné bude dnes hodina jen se slečnou Metlovou, a pak budete mít pro dnešek volno!
Slečna Metlová se zeptala: A komu dnes asi poděkujeme, slečno Krákavá?
Slečna krákavá řekla: Dnes poděkujeme ze všech okolností Maud měsíčkové, která dnes dokázala zastavit Mildred Virválovou ze živého snu! Třikrát hurá Maud Měsíčkové!
Když děvčata Maud provolávala slávu, Maud Mildred tiše řekla: Tak jestli jsem si zasloužila i toto, tak to jsem asi bez mozku!
Přejít -> Epizody | Postavy | Videa | Zajímavosti | Povídky | Kouzla | Obrázky | Akademie | Hlavní stránka