Bylo jasné a slunečné ráno, několik dnů před pololetními závěrečnými zkouškami, a Mildred spala ve svém pokojíčku. Přes okno do jejího pokoje pronikaly sluneční paprsky a zasvítily jí do obličeje. Mildred se vzbudila. Z postele se jí ale moc nechtělo, minulý den si totiž asi do půlnoci opakovala lektvary, které pro ni byly ten nejtěžší předmět, a měla toho vážně dost. Jen se tedy posunula tak, aby jí do obličeje nesvítilo a spala dál.
Po chvilce však někdo zaklepal na dveře. Mildred nereagovala. Klepání se ozvalo podruhé a dveře se otevřely. Byla to Maud.
"Mili! Hodina lektvarů začíná za deset minut. Vstávej, snad nechceš přijít zase pozdě!"
A hned odešla. Mildred se ale nechtělo z postele ještě více, při představě, že musí strávit další strašnou hodinu s Metlou. Nakonec si uvědomila, že kdyby nepřišla, bylo by to pro ni daleko horší, a tak nakonec vstala, rychle se převlékla do školní uniformy, sebrala ze stolku nějaké knížky a utíkala z pokoje. Když sešla po schodech do přízemí, dveře od laboratoře byly otevřené a ozývalo se z nich spousta hlasů. Tansy, Dawn a Gloria se spolu bavily, co budou dělat až bude po zkouškách, Ruby, Jadu a Bryony řešily nějaký problém s teorií lektvaru a Maud a Enid si taky něco povídaly. Mildred vešla a rovnou si to zamířila do prostřední lavice vedle Maud. Ethel seděla s Drusilou hned za ní. A ještě než se Mildred usadila, Ethel si do ní hned začala narážet:
"Ale ale, naše ospalé kuře zase přišlo pozdě! Být tu Metla tak jsi zase po škole!"
Mili se na Ethel ani nepodívala a už ji dál neposlouchala.
Asi po minutě se dveře laboratoře zabouchly. Byla to slečna Metlová.
"Zklidněte se prosím, dívky, a usaďte se na svá místa."
V tu ránu bylo v místnosti ticho.
"Takže dívky, protože za tři dny začínají pololetní zkoušky, uděláme si dnes oddechovou a taky trochu zábavnou hodinu. Připravíme si lektvar měnící barvu obličeje. Pokud se ho napijete, budete mít asi na 5 minut modrý obličej. Nijak užitečný sice není, ale můžete se na něm procvičit a pro někoho to může být legrace. Otevřete si učebnici na straně 84, zde máte napsán postup a ingradience. Budete pracovat samostatně."
Potom se už jen usadila a pustila se do čtení svého oblíbeného časopisu "Magií ke kráse".
Mildred tedy otevřela svou učebnici a s Maud se dala do přípravy.
"Dvě lžičky bahna z žabího rybníka, jedna lžička čerstvé borůvkové šťávy, špekta rozdrceného blínu...", předčítala pro sebe Mili a vše dělala přesně podle postupu. Někdo ji ale zaklepal na rameno. Byla to Ethel, která opět se svým vychytralým úsměvem se jí začala vysmívat.
"Stejně to zas uděláš blbě, jsi budižkničemu. Vypiješ to a budeš mít hlavu jako schnilý meloun."
Mildred se to dotklo. Asi týden se v lektvarech opravdu snažila a byla si jistá, že tenhle lektvar udělá dobře.
"Mildred Virválová, trable má znova!" Pokračovala Ethel svým oblíbeným mottem. Věděla, že je Mildred poslední dobou sebevědomá, a tak se jí snažila co nejvíce dráždit. Milded začala zatínat zuby. Teď už měla na Ethel pořádný vztek. A Ethel stále pokračovala:
"Metla ti už teď může dát rovnou pětku z lektvarů!".
A Mildred už to nemohla vydržet. Když už po chvilce Ethel ztichla a někam se otočila, Mildred jí nasypala do kotlíku s lektvarem několik bobulek rulíku. Potom už měla klid a během dvou minut s Maud dokončila svůj lektvar.
"Máme hotový lektvar", přihlásila se Mildred a Metla jen kroutila hlavou a říkala si, jak jen může být Mildred první.
"No tak ho vypij a ukaž nám, jestli funguje", řekla nevěřícným tónem Metlová, čekala totiž, že to Mildred zase zvorala. Ale nezvorala. Když si dala doušek lektvaru, její obličej zmodral. Metlová byla překvapená, ale jen potichu pochválila Mildred. Po chvíli se přihlásila Enid s Bryony. I jejich lektvar fungoval dobře.
A do třetice měly svůj lektvar hotový i Ethel s Drusilou. Jejich lektvar měl trochu jinou barvu než ostatní, Ethel si toho ale nevšimla a napila se ho. V ten okamžik byla Ethel zelená, po chvíli fialová, pak zase žlutá, také jí zoranžověly vlasy a z uší se jí začalo kouřit. Celá třída na ni potichu zírala a slečna Metlová byla údivem bez sebe.
Jak proboha mohla Ethel udělat špatný lektvar? Nikdy předtím se jí tohle nestalo, vždycky udělala lektvar na jedničku... Pomyslela si Metlová. Najednou jí konečně napadlo, kdo to mohl způsobit.
"Mildred Virválováá!!! Nemáš v tom zase prsty????"
Uběhlo však několik vteřin (které Mildred připadaly jako věčnost) a stále se nic nedělo. Najednou však Metlová vstala a zamířila si to k lavici Ethel Svatouškové. Ethel vypadala ještě hůř a skoro se nemohla hýbat. Slečna Metlová jí pomohla vstát a začala ji vléct ke dveřím z laboratoře. U dveří se však pozastavila, otočila se na třídu a zahřměla:
"Celý váš ročník nepojede na školní výlet!!!"
Potom se otočila, otevřela dveře, odvlekla s sebou Ethel a zabouchla.
To byla rána nejen pro Mildred, ale pro všechny žačky ve třídě. Den po skončení závěrečných zkoušek totiž měl odjet první, druhý, a třetí ročník na čtyřdenní školní výlet. Měla to být návštěva Algernona Rowan-Webba a Merlina a jejich domu v krásném prostředí u řeky, kde už byl před rokem na návštěvě Mildredin ročník. Všechny žačky se už několik posledních týdnů těšily, až si odpočinou od vyčerpávajícího učení lektvarů a kouzel na sluníčku a u vody. Mildred se těšila také, za celé pololetí však měla tolik problémů a špatných výsledků, že se teď neustále snažila pilně se učit a neprovést žádnou lumpárnu. Tímto okamžikem se však všechny její snahy staly zbytečnými - a co hůř, zbytečně se těšily i všechny žačky z jejího ročníku včetně Mildrediných nejlepších kamarádek. Toto byl pro Mildred ten nejhorší možný trest, a ani přitom nemusela navštěvovat ředitelnu.
Poté, co slečna Metlová s Ethel opustila laboratoř, nastalo v laboratoři hrobové ticho. Nikdo se nepohnul, nikdo sešpitnul, všechny žačky jen přemýšlely o tom, co se právě stalo. Jen Maud, co seděla vedle Mildred, se na ni podezřívavě dívala. Mildred si uvědomovala, že ztratí nejen možnost jet na výlet, ale i své nejlepší kamarádky.
Do konce hodiny zbývalo asi deset minut. Metlová za tu dobu už nepřišla, a tak všechny žačky strávily zbytek hodiny tímto mlčením. Asi po pěti minutách se vrátil obličej do normálu žačkám, které se napily svého lektvaru. Když hodina skončila, všechny žačky se zvedly a šly z laboratoře pryč a začaly si už mezi sebou šuškat. Žádná z nich však nepromluvila s Mildred.
Po lektvarech následovala hodina čarodějné historie se slečnou Krákavou. Mildred si oddychla, že už na nějakou dobu neuvidí slečnu Metlovou, ale i tak to pro ni nebylo o moc lepší. Po celou dobu byly všechny žačky podobně zamlklé, dokonce i samotná slečna Krákavá. Mildred vůbec netušila, co ji bude čekat, a zda ostatní ví, že ona opravdu způsobila zmrzačení Ethel. Ale protože s ní nikdo nemluvil, dokonce stále ani Maud nebo Enid, neměla ani ona snahu dávat se do řeči.
Po této hodině byla hodina sbírání a poznávání květin se slečnou Rozvernou. Slečna Rozverná byla plná energie jako obvykle, navíc se tato hodina konala venku na louce, přesto proběhla podobným způsobem jako ta předchozí.
A konečně už bylo poledne a čas na oběd. Mildred však na něj po tom všem vůbec neměla chuť. Místo oběda si to zamířila do druhého patra, kde byl její pokoj. Už sáhla na kliku dveří od svého pokoje, pak si to ale rozmyslela, otočila se a šla ke dveřím pokoje Ethel. Opatrně zaklepala, a pak vstoupila. Na posteli uviděla ležet Ethel. Vypadala pořád stejně, možná i hůř. Z uší ji vycházel modrý dým a obličej i ruce měla duhově zbarvené a na jejím stolku ležela láhev s nějakou podivnou medicínou od slečny Rozverné. Nejspíš si ani nevšimla přítomnosti Mildred.
Mildred teď na pravou míru viděla, co způsobila. Cítila se ale docela šťastná, protože konečně viděla, že jednou trpí samotná Ethel. Ethel, která jí celou dobu pobytu na akademii působila nejrůznější potíže.
Ale i když teď měla Mildred na chvíli radost, přece jen jí bylo Ethel líto. I když byla Ethel jakkoli zlá na Mildred, nemůže takhle trpět dlouho. V Mildred se totiž ozval hlas jejího svědomí, a rozhodla se, že na vlastní pěst musí Ethel nějak vyléčit. Zkrátka musí napravit, co způsobila.
Jenomže Mildred vůbec netušila, jak to má udělat. Lektvarům skoro vůbec nerozuměla, takže ani nevěděla, co se stane, když dá do Ethelina lektvaru cizí přísadu, natož aby věděla, jak Ethel vyléčit.
Mildred teď zkrátka potřebovala něčí pomoc. Pomoc od někoho, kdo je moudrý, má výborné znalosti lektvarů, a zároveň není slečna Metlová. A kdo takový je zrovna nejblíže? No přece Fenella a Griselda!
Mildred se tedy ihned rozhodla požádat o pomoc Feny a Gris. Jsou to vlastně její kamarádky, a navíc o incidentu s Ethel nejspíš ještě neví.
Do konce polední přestávky zbývalo asi půl hodiny, to bylo dost času, aby to Mildred stihla vyřídit. Odešla tedy z pokoje Ethel, a zamířila si to k místu, kde se poslední dobou Feny a Gris nejvíce zdržovaly: tajná klubovna SANKu pod knihovnou. Když ale vstoupila do knihovny, bylo tam dosti živo. Mnoho žaček z vyšších i nižších ročníků tam u stolu studovalo nejrůznější knihy, nejspíš se každý připravoval na nadcházející pololetní zkoušky. Pro Mildred to ale znamenalo velký problém. Kdyby totiž otevřela vchod do místnosti pod knihovnou, každý v knihovně by si toho všiml a tajná klubovna by byla ihned prozrazena. Feny a Gris ale mohly i být "normálně" v knihovně. Mildred proto vstoupila do knihovny, aby to zjistila. Procházela knihovnu, ale Feny a Gris tam nebyly. A do tajné klubovny to nešlo.
Mildred ale po chvilce usoudila, že když se tam nemůže dostat ona, tak ani Feny a Gris. Zkrátka Feny a Gris musí být někde jinde. Opustila knihovnu, a šla do prvního patra, kde měla Fenella pokoj. Na jejich dveřích byl výhružný nápis s lebkou a kostmi, Mildred ho ale ignorovala a otevřela dveře. V pokoji byla Fenella i Griselda a obě byly začtené do nějaké knihy. Potichu pozdravila, ale Feny a Gris nejevily o přítomnost Mildred zájem. Mildred navíc nevěděla, jak jim má vše vysvětlit a jak je požádat. Nakonec se ale odhodlala:
"Prosím, potřebuju od vás důležitou pomoc!"
Obě najednou zvedly hlavu od knihy a poslouchaly. Mildred pokračovala:
"Ethel se stala taková nehoda. Vypila lektvar na změnu barvy obličeje, v něm ale asi byla nějaká cizí přísada a teď jen leží, kouří se z ní a je celá barevná. A já ji musím vyléčit. Vůbec ale nevím co mám dělat. Potřebuju vaši pomoc, prosím! Vy rozumíte dobře lektvarům, takže budete vědět co udělat!"
Fenella ale skleslým hlasem odpověděla:
"Víš, Mildred, my teď máme hodně práce s učením. Musíme se hodně učit na zkoušky, a navíc čtvrtý ročník je moc těžký. Neděláme teď nic jiného než se učíme, abychom měly jedničky. Opravdu ti teď nemůžeme pomoct."
A Griselda dodala:
"Ty by ses vlastně taky měla učit. Pořád ti hrozí propadnutí z lektvarů, takže by ses je měla pořádně učit. A vlastně tak můžeš natrefit na způsob, jak Ethel vyléčit. Teď už nás prosím nech, musíme si zopakovat celou tuhle knihu historie."
Mildred pochopila, že takhle nic nezmůže. Ve Feny a Gris měla obravskou naději, věřila, že jí určitě nějak pomohou, ale teď zjistila, že musí konat jen na vlastní pěst. Nevěděla už o nikom jiném, kdo by jí pomohl.
Mildred se smutně otočila, bez dalších řečí vyšla z pokoje a zavřela dveře. Za pět minut stejně začínala dvouhodina kouzlení s Krákavou, takže už šla rovnou do učebny. Ačkoli hodiny kouzlení měla vždy docela ráda, teď se na ni vůbec netěšila. Pořád ji tížila Ethel a to, že vše musí dělat sama.
Všechny žačky už nebyly takové jako předtím. Normálně se navzájem zase bavily, a zdálo se, že se baví spíše o jiných věcech než o Ethel. Mildred však s nikým mluvit nechtěla. Posadila se vedle Maud a jen čekala na začátek hodiny.
Slečna Krákavá už nevypadala tak ustaraně jako v minulé hodině. Na tuto hodinu si přichystala opakování učiva, a začla tím zábavnějším. Mildred už alespoň mluvila s Maud a pečlivě se věnovala kouzlení.
A tak uběhla hodina kouzlení. Poslední hodina ten den byla knihovna. Pro Mildred to znamenalo výhodu, protože měla více času vyhledat způsob, jak pomoci Ethel. Moc štěstí ale neměla, protože většina knih o lektvarech byla vypůjčena a v těch ostatních o problému s Ethel nic nenašla. Na konci hodiny se tedy rozhodla toho pro dnešek nechat, a s ostatními žačkami šla na večeři, která ji teď přišla docela vhod.
Po večeři šla rovnou do svého pokoje. Řekla si, že umět dobře lektvary na zkoušky je stejně důležité jako pomoc Ethel, takže se dala na opakování lektvarů na zkoušky. Při tom také přemýšlela, proč s ní stále nikdo nemluví o záležitosti s Ethel a proč jí všechno teď tak "prochází". Z celého dne však byla tak utahaná, že netrvalo dlouho, a usnula. Bylo teprve půl sedmé. A prospala celou noc.
Příští den byly všechny hodiny opakovací. Mildred byla ráda, že ten den nejsou lektvary, zato nebyla příliš nadšená ze zpěvu a tělocviku. Už se snažila mluvit s kamarádkami, moc se do toho ale neměla. Stále ji tížily myšlenky na trpící Ethel a na to, že jejich ročník nepojede na výlet. Vůbec to pro ni nebylo lehké, navíc když stále nenacházela způsob, jak vyléčit Ethel.
Během polední přestávky se Mildred rozhodla opět navštívit Ethel. Opět byla sama v pokoji a nevypadala o moc lépe. Mildred se jí nahlas omlouvala, ale Ethel jakoby vůbec nevnímala. Radši tedy nechala Ethel jak je, a zbytek přestávky opět strávila v knihovně, kde se snažila najít pomoc. Opět však neměla žádné štěstí, navíc když bylo v knihovně ještě živěji než včera.
V knihovně neměla Mildred štěstí ani po odpoledním vyučování. Rozhodla se proto, že zbytek dne stráví opět opakováním na zkoušky. Usnula krátce po osmé hodině.
Následující den však byl pro Mildred jeden z nejhorších. Předchozí dny na tom byla ještě relativně dobře, teď se to ale změnilo. Začala pociťovat zoufalství. Zoufalství z toho, že už zítra budou zkoušky a Ethel je stále nemocná (jak se ráno přesvědčila) a že dosud pro ni nenašla žádnou pomoc. Všechno špatné ale umocnila skutečnost, že tento den byla dvouhodinovka lektvarů. Mildred by nejradši místo toho hledala další pomoc pro Ethel, hodinu lektvarů však zmeškat nemohla. A navíc se ji dnes v lektvarech velmi špatně dařilo, vše co se předchozí dny učila rázem zapomněla, takže Metlová na ni byla mnohem horší než obvykle. Mildred byla zkrátka beznadějná a celou dobu se těšila až to všechno skončí, a nemohla se dočkat polední přestávky.
Když už přeci jen dopolední vyučování skončilo, Mildred po rychlém obědě co nejrychleji běžela do svého pokoje. Chtěla si odpočinout po tom všem. Asi po dvaceti minutách si vzpomněla na Ethel. Věděla, že už ji nestihne vyléčit, stejně se ale rozhodla navštívit ji v jejím pokoji.
A tak šla k Ethel do pokoje. V tu ránu však ztuhla překvapením. Ethel ležela na posteli, a vypadala úplně normálně! Mildred přistoupola blíž, aby se přesvědčila, a vskutku, Ethel byla úplně zdravá a lehce pospávala. Mildred se rozhodla, že ji radši nevzbudí, a posadila se na židli a chvíli přemýšlela, jak se Ethel mohla uzdravit a kdo ji vlastně uzdravil.
Ve skutečnosti Ethel neuzdravil nikdo. Pouze sám od sebe vyprchal účinek lektvaru.
Mildredina nálada se rázem obrátila k lepšímu. Byla moc šťastná za dvě věci: že je Ethel zdravá a že už nemusí trávit hodiny hledáním v knihovně. Zanechala tedy Ethel v jejím pokoji a radostí si poskákala po chodbě. Úplně se teď těšila na hodinu čarodějnického kodexu i přesto, že na ni opět měli slečnu Metlovou. Začínala asi za deset minut, a Mildred už seděla v lavici a opakovala si.
Další vlna překvapení přišla po chvíli, kdy začala hodina. Metlová se zrovna nadechla ke slovu, když se dveře učebny otevřely a v nich stála Ethel Svatoušková. Všechny žačky na ni v tom okavžiku beze slova civěly, nejvíc však Metlová. Celou dobu totiž nevěřila, že se Ethel tak rychle uzdraví, sama totiž neznala žádný lék pro ni, a tak ji prostě nechala ležet v jejím pokoji.
Ethel si poté sedla vedle Drusily, tak jako by to byla úplně normální hodina. A teď už byla. Metlová se docela rychle vzpamatovala a začala opakovat. Tentokrát Mildred neměla s učivem žádné problémy.
Pro Mildred zbytek dne proběhl už v klidu. Konečně se zase začala plnohodnotně bavit s Maud, Enid, Ruby a Jadu. Byla příjemně překvapena zjištěním, že všechny kamarádky sice věděly, že to všechno provedla Mildred, ale ve skutečnosti jí fandily, že konečně jednou ona způsobila potíže Ethel. Mildred však pořád nebylo jasné, proč se s ní předtím nikdo z nich nebavil.
"Víš Mildred, chtěly jsme tak trochu zjistit, co v tobě všechno je. Jak se zachováš v tísnivé situaci a zda budeš schopna sama pomoci Ethel. Viděly jsme ale, že máš s Ethel soucit a i když se ti nepodařilo Ethel vyléčit, tak to udělala příroda".
Mildred teď trochu bylo líto, že jí její kamarádky v nouzi nepomohly, na druhou stranu byla šťastná, že jí celou doby důvěřovaly a nikdy ji nebraly za špatnou.
Zbývalo poslední odpoledne před dnem zkoušek. Mildred ho strávila učením. A teď jí to šlo mnohem lépe než kdykoli předtím. Učila se totiž společně se svými kamarádkami.
Nakonec dostala Mildred ze zkoušky z lektvarů trojku. To byl ale pro ni obrovský úspěch, nikdy dříve totiž neměla z pololetních zkoušek z lektvarů lepší známku, než čtyřku. A dokonce v ostatních předmětech se zhruba o stupeň zlepšila.
Ethel Svatoušková od doby, co se uzdravila, si ani nevšimla Mildred. Mildred měla od Ethel konečně po dlouhé době klid. Ethel si totiž zažila dost, a tak měla strach, ať ji Mildred neprovede znovu něco podobného. Ve zkouškách pak dostala dvojku ze dvou předmětů, protože v důsledku "barevnosti" neměla dost času se učit. Bylo to zároveň poprvé, co dostala ze zkoužek jinou známku, než jedničku.
Slečna Metlová odvolala zákaz výletu pro celý Mildredin ročník. Co ale neodvolala byl zákaz výletu pro Mildred. I po tom všem, co Mildred zažila a dokázala, nemohla jet na výlet. To proto, že i přes úspěch ve zkouškách měla v průběhu roku pořád dost špatné známky, i pro to, co provedla Ethel. Mildred však byla šťastná. Jednak měla stále důvěřující kamarádky a jednak konečně provedla pořádnou lumpárnu Ethel Svatouškové.
KONEC
Přejít -> Epizody | Postavy | Videa | Zajímavosti | Povídky | Kouzla | Obrázky | Akademie | Hlavní stránka