Mildred se na dnešek opravdu těšila. Všechny její kamarádky už vstaly a rokovaly o dnešním dnu. Mildred se zeptala: “Můžeme si vzít i koťata?“ Maud se zamyslela a řekla: “Mám jen strach, že to slečně Metlové bude vadit.“ Nakonec ta koťata sebou vzaly a spěchaly do školy. Slečna Krákavá si jich všimla první a řekla: “Dneska vás čeká den plný vaření a jídla, těšíte se?“ Studentky sborem odpověděly: “Ano!“ Slečna Krákavá se přívětivě usmála a poslala je do třídy, kde je čekala slečna Metlová, která se usmála také a řekla: “Mám radost, že vás vidím. Další umění, které by čarodějnice měly ovládat je vaření. Proto vás nebudu dlouho trápit a chtěla bych vědět, co máte nejraději? “Mildred to už nevydržela a zvolala: “Sýrovou omáčku a špagety!“ Maud s ostatními zvolala: “Pizzu!“ Sotva to však dořekla, začaly se jí sbíhat sliny. Slečna Metlová viděla na svých žákyních nadšení, proto řekla, aby to ještě vydržely a odešla pro paní Škrobovou. Ta si studentky převzala a odešla do kuchyně, kde řekla: “To je dobře, že se těšíte. Vím, že jste už říkaly, co máte rády, proto se hned dáme do práce. Začneme asi tou pizzou, protože je trošku složitější.“ Mildred se zeptala: “Mohla bych si půjčit vaši knihu receptů?“ Paní Škrobová přisvědčila. Mildred našla recept na pizzu a rozechvělým hlasem začala číst: “Vypracujeme těsto do tvaru kruhu, opatrně potřeme kečupem, nakrájíme cibuli, posypeme strouhaným sýrem, necháme chvilku odležet a 40 minut necháme péct.“ Mildred se tedy pustila do krájení cibule. Najednou jí začaly téct slzy jako hrachy a nemohly ustat. Paní Škrobová viděla, co se děje a povzbuzovala ji: “Nic se neděje, je to důkaz toho, že jsi zdravá, když tak si chvilku sedni a počkej, až se ta chuť vstřebá.“ Měla pravdu. Za chvilku slzy ustaly a Mildred mohla pokračovat ve své práci. Netrvalo dlouho a pizza byla v troubě. 40 minut uplynulo a paní Škrobová řekla: “Připravily jste to výborně, jen se nezapomeňte rozdělit.“ Mildred zvolala: “Já odnesu dva kousky slečně Metlové a slečně Krákavé. “A udělala to. Srdce jí tlouklo jako zvon, když klepala na dveře ředitelny. Ozval se vlídný hlas: “Dále!“ Mildred stanula na prahu ředitelny a slečna Krákavá se divila: “Copak nám neseš?“ Mildred jim nabídla pizzu. Slečna Krákavá poděkovala, slečna Metlová taky a Mildred se vrátila zpět za ostatními. Když jí paní Škrobová spatřila, radostně zvolala: “A teď se dáme do přípravy sýrové omáčky a špaget.“ Ostatní holky se rozdělily se svými kočkami, které jim děkovaly. Mildred si nachystala hrnec na špagety a paní Škrobová jí radila: “Nejlépe bude, když necháme špagety přivést k varu a uděláme základ pro sýrovou omáčku. Mildred vzala sýr, špetku vegety a smetanu a udělala z toho omáčku. Paní Škrobová jí radila: “Když tak už můžeš ty špagety odstavit a dát tam omáčku, aby se trošku prohřála.“ Mildred to udělala a čekala jak to dopadne. Naštěstí se nic vážného nestalo. Paní Škrobová se jí zeptala jakoby namátkou: “Víš, co máš teď udělat?“ Mildred zvolala: “Rozdělit se.“ Paní Škrobová potěšeně přisvědčila. Mildred nejdřív nabídla svým spolužačkám, ty však odmítly. Tak zašla do sborovny a pozvala učitelky. Ty si to nedaly dvakrát říkat a přišly. Mildred vše nachystala na talíře a zkušeně roznesla. Učitelky se nestačily divit. Konečně se zeptala slečna Metlová: “To je tvoje specialita?“ Mildred odpověděla: “Ano. Mám to nejraději a chtěla jsem se s vámi rozdělit.“ Slečna Krákavá si vzala slovo: “Máš opravdu dobré srdce, proto se ti odměním. Zítra se domluvím s panem Poupětem, aby přišel a vzal i Charlieho.“ Mildred byla šťastná a usmívala se. Paní Škrobová to zakončila: “Tak končíme s hostinou. Teď je potřeba umýt nádobí.“ Holkám se do toho nechtělo, vzaly koťata a odešly beze slova do třídy. Mildred řekla, že to zvládne a dala se do toho. Netrvalo dlouho a bylo všechno uklizeno. Paní Škrobová poděkovala za spolupráci a Mildred se vrátila do třídy. Slečna Metlová se otočila k ostatním holkám a zlobila se: “Je pěkné, že vám chutná, ale neznamená to, že se budete vyhýbat práci. Zlobím se na vás.“ A proměnila je v žáby. Mildred se lekla a rozplakala se. Poté se otočila k slečně Metlové a prosila ji: “Odpusťte mým spolužačkám. Nechci tu být sama.“ Slečna Metlová se slitovala a řekla: “Jsi opravdu moudrá, přesvědčila jsi mne.“ A udělala to. Když se spolužačky objevily, děkovaly Mildred, rozloučily se s třídní učitelkou, popadly koťata a hajdy ven, aby si užily. Tak si užívali, až se začalo šeřit. Vrátily se na ubytovnu a než by pět napočítal, sladce usnuly.
Přejít -> Epizody | Postavy | Videa | Zajímavosti | Povídky | Kouzla | Obrázky | Akademie | Hlavní stránka